Tentokrát přinášíme rozhovor s produkční SPONY, a to s Kateřinou Gazdovou ml.
Jak dlouho jsi členkou Divadelní SPONY?
Členkou SPONY jsem od jejího založení, tedy od nějakého června 2011, kdy přišel nápad ze strany
Anety Kovářové a Pepy Maliny založit divadlo. Prvními členy byli bývalí žáci ZŠ Zubří, kteří spolu hráli
v dramaťáku a po skončení základky měli chuť zase spolu hrát divadlo. A já jsem byla jednou z nich.
Co tě vlastně přivedlo k hraní?
Záludná otázka 🙂 Divadelní herectví mám tak nějak v genech od své babičky a dědy, kteří byli operními
a operetními pěvci. Odmala mě bavilo předvádět se, hlavně na sebe hastrošit všelijaké kostýmy a hrát si
příběhy jiných. Když jsem byla ve školce, mamka začala dělat školní akademie, tehdy ještě ve
Valašském Meziříčí na ZŠ Křižná. Hrozně mě bavilo chodit se dívat na jejich zkoušky, tak jsem nakonec
dostala taky svou první roli- malé holčičky, co spí v posteli a táta jí čte pohádku (fakt to byl můj taťka :-))
Po zbytek let na ZŠ jsem hrála v dramatickém kroužku, který už i tady v Zubří vedla mamka a dříve i
p.uč.Janušová. Když jsem se na konci devítky rozhodovala, co dál, chtěla jsem zkusit konzervatoř.
Strach byl ale silnější, a tak jsem ani na talentové zkoušky nedošla. Přesto jsem stále chtěla hrát
divadlo. Tak jsem si našla Střední školu umělecko-manažerskou v Brně, kde jsem nakonec studovala
divadelní herectví s ekonomikou. Během střední školy už jsem byla členkou SPONY. Divadlo tak nějak
patří k mému životu, baví mě utéct od svého života a najednou hrát příběh jiného člověka, přemýšlet, jak
se ta osoba asi cítí, co si ve svém životě prožívá, a předvést to lidem.
V jakých rolích jsme tě už mohli vidět? Která z nich se ti hrála nejlépe a naopak?
Vidět jste mě mohli v první hře Poslední výkřik, kde jsem hrála novinářku Beatrix Hillovou, ve druhé hře
Víc než osud jsem si zahrála jedno z dvojčat Aničku Moravcovou. V Lásce na horách jste mě mohli vidět
v roli Květušky, která si na Valašsko přišla pro svého ženicha z Brna.
Všechny mé role se mi hrály krásně, ale nejvíce mi k srdci přirostla malá copatá Anička Moravcová
s prakem v ruce a se svou hláškou: „Kecy v kleci“. Musím však zmínit i mou letošní roli Andrey
Vernerové, která je mi svým způsobem velmi blízká, hodně jsem si ji oblíbila a také se mi skvěle hraje.
A to i díky mému divadelnímu parťákovi Michalu Hubovi, vedle něhož hraji už od základní školy, ale až
letos poprvé tvoříme pár a stojí to za to. Náš příběh vám prozrazovat nebudu, ale určitě se přijďte
podívat, co tihle dva i dalších deset postav spolu zažijí.
Máš nějakou vysněnou roli a kterou by sis naopak nikdy netroufla hrát?
Teď jste mě dostali. Vysněných rolí mám nespočet! Především těch muzikálových, na které ovšem
nemám hlas . Jinak všechno se dá zvládnout, s každou rolí se dá pracovat a poprat se s ní. U divadla
musíte umět být drzí a právě si troufnout na to, o čem jste si mysleli, že na to nemáte. Překonávat sami
sebe.
Jakou funkci zastáváš ve spolku Divadelní SPONA?
Od letošní sezóny mám funkci produkční, která zařizuje především termíny představení, kdy a kde
budeme hru reprízovat, a vše potřebné kolem toho.
Po poslední hře SPONY Láska na horách se mezi lidmi hovořilo o tom, že SPONA definitivně ukončila svou činnost, ale je zpět! Jak to tedy bylo doopravdy?
Složitá otázka na delší vysvětlování. V kostce šlo o to, že jsme spolu hráli tři roky v kuse, docela už toho
na všechny bylo hodně, některým nejmenovaným stoupla „zuberská sláva“ do hlavy a ztratili tak jakousi
míru slušného vychování, úcty a pokory, které jsou pro divadelní herectví a týmovou práci
nepostradatelné. Verdikt, že Spona končí, nepadl z naší strany. My jsme si pouze dali „delší prázdniny“,
jakousi stopku, než se uklidní řeky. Vzduch se pročistil a zase jsme chtěli spolu hrát divadlo. Obměnil se
kolektiv, ale silné jádro zůstalo, někteří z první sezóny se vrátili a přidali se k nám dva nováčci. A tak
spolu jedeme dál.
V předchozím vydání Zuberskych novin nám Pepa Malina prozradil, že nové představení se bude jmenovat VZPOMEŇ SI NA ZÍTRA. O čem hra bude a na kdy je plánovaná její premiéra?
Vzpomeň si na zítra má jakési poselství: „Přemýšlej nad tím, co děláš dnes a jaké následky to zítra
může mít“. Jedná se o autorskou hudební komedii o vztazích, a o tom, co se stane, když se ze života
vytratí práce i sex-appeal. Jestli vadí, nebo nevadí zažít krachy.
Premiéru chystáme na pátek 18. března 2016 v 18 hodin v Klubu Zubří. A moc se na vás všechny
těšíme!
Má SPONA v plánu uskutečnit ještě další reprízy této nové hry?
Ano, a že jich není zrovna málo.
První repríza bude v sobotu 19. března v 18 hodin v Klubu Zubří.
Druhá,třetí a čtvrtá repríza bude taktéž v Klubu Zubří – v sobotu 2. dubna, v pátek 15. dubna a v pátek 6.
května – vše opět v 18 hodin.
Pátá repríza proběhne ve středu 11. května v 19 hodin v S-Klubu ve Valašském Meziříčí (na zámku).
Šestá repríza (a prozatím do začátku prázdnin poslední) bude v pátek 20. května na Horní Bečvě, čas
upřesníme.
Poté bychom rádi zahráli tuto hru i na podzim 2016, vše je ale prozatím v řešení. Určitě vám dáme včas
vědět.
Co bys vzkázala fanouškům Divadelní SPONY?
Ať se přijdou podívat! Třeba zrovna ve svém životě prožívají takové situace, které jsou v našem ději.
Mým přáním je, aby se lidé v této hře našli a pochopili, že láska a porozumění je to nejdůležitější
v partnerském životě.
Slibuji vám smích i slzy v očích, možná i údiv na tím, co všechno jsme schopni ze sebe vydolovat.
Milí fanoušci SPONY, hlavně se mějte rádi a buďte vděční za každé nové ráno po boku toho, koho
milujete.
autor: Aneta Kovářová
