V posledních dnech a týdnech se nejen v prostorách Zuberského Klubu ve všech pádech skloňoval název divadelního spolku „SPONA“. Lístky na detektivní komedii „Poslední výkřik“ se nestačily ani tisknout. Pro mladé zuberské nadšence nebyl problém představení odehrát v průběhu měsíce hned 4 krát, po každé pro plný sál dobře se bavících diváků. Takový povyk by pravděpodobně nikdy nenastal, kdyby nebylo Kateřiny Gazdové, která vše vzala pod svá ochranná křídla a s energií sobě vlastní se ujala režisérské taktovky. A protože o hře samotné již toho v minulém čísle bylo napsáno spoustu, poprosili jsme Katku, aby nám odpověděla na pár otázek.

Na první pohled to vypadá, jako by ses pro tuto práci narodila. Jak je to doopravdy?

Nikdy jsem si nemyslela, že budu dělat divadlo, protože jsem to měla denně doma (Maminka byla operní pěvkyní a otec operetním hercem) . Když chodíte jako malý capart každý den do hlediště divadla Jiřího Myrona v Ostravě a pak i dalších v Brně, Olomouci, Plzni (tam všude jsme bydleli…), tak se chcete věnovat jiné práci a já jsem chtěla vždycky učit děti. A teď se to tak najednou spojilo.

Jak se zrodila Tvá spolupráce se SPONOU?

Už po té, co mí bývalí žáci opustili základní školu, bývali jsme spolu často v kontaktu. Naznačovali mi, že by byli rádi, kdyby ještě mohli hrát divadlo. Byla jsem nejdříve na pochybách, ale pak jsem si v červnu 2011 pustila všechna DVD za ty 4 roky, co jsem vedla dramaťák na ZŠ a najednou jsem si uvědomila, že ty děcka ještě potřebuji vidět a něco s nimi vytvořit. Tak jsme se sešli a dohodli se, že chceme naší hrou oslovit i dospělé diváky a současně pokračovat v trendu, aby se lidi pobavili, ale zároveň se zamysleli nad tím, co se děje kolem nás.

Proč právě detektivka?

Chtěli jsme vyzkoušet žánr, který jsme dosud nedělali, ale hned jsme všichni věděli, že to musí být současně komedie. Vycházeli jsme z postav, které každý dospělý zná z detektivních seriálů. Chtěli jsme, aby se tam i zpívalo, tanec mi nakonec neodsouhlasili. Tak jsem si prosadila alespoň tanec v rámci scény oslavy narozenin vrchního komisaře. S většinou postav přišli sami herci, že chtějí hrát tu a tu osobu.

Kdo patřil při zkouškách mezi hlavní tahouny celého souboru?

Říkám to nerada, ale proč vlastně ne? Za všechny bych jmenovala třeba Anetu Kovářovou, Danču Gajdošovou, Kaču Gazdovou, Lucku Janků, Davida Poláška, Míšu Huba, Honzu Petruželu, Vojtu Měrku atd. atd…….. oni mě pak „zbijou“, když se tady neuvidí.

Kdo přinesl nejvíc nápadů?

Asi já …. ale taky Pepa, Anet, Honza, Kača, Lucka, Míša, Vojta ….

Kterou scénu Ty osobně máš nejraději?

No blázinec!!! (zcela bezprostředně a bez přemýšlení)

U nácviku které scény jste se nejlépe pobavili?

Pokaždé, když přichází na scénu inspektor Clouseau – Michal Hub, který si charakter své postavy drží na všech zkouškách už od počátku nácviku.

Měla jsi někdy chuť s tím seknout?

Asi milionkrát.

A co Tě přesvědčilo o tom, abys to neudělala?

Právě nasazení těch děcek, které to od začátku brali poctivě.

Kdy u Tebe propukla největší radost z odvedené práce?

Pokaždé, když bylo plné hlediště, lidi se bavili a zatleskali.

A kdy se můžeme těšit na pokračování?

Hned po maturitách začneme. Náměty máme pro 2-3 hry. Každopádně nechceme fušovat do řemesla opravdovým hercům, ale chceme se bavit a bavit lidi.

Lenka Přečková

Zdroj: Zuberské noviny