V posledních dnech a týdnech se nejen v prostorách Zuberského Klubu ve všech pádech skloňoval název divadelního spolku „SPONA“. Lístky na detektivní komedii „Poslední výkřik“ se nestačily ani tisknout. Pro mladé zuberské nadšence nebyl problém představení odehrát v průběhu měsíce hned 4 krát, po každé pro plný sál dobře se bavících diváků. Takový povyk by pravděpodobně nikdy nenastal, kdyby nebylo Kateřiny Gazdové, která vše vzala pod svá ochranná křídla a s energií sobě vlastní se ujala režisérské taktovky. A protože o hře samotné již toho v minulém čísle bylo napsáno spoustu, poprosili jsme Katku, aby nám odpověděla na pár otázek.

Na první pohled to vypadá, jako by ses pro tuto práci narodila. Jak je to doopravdy?

Nikdy jsem si nemyslela, že budu dělat divadlo, protože jsem to měla denně doma (Maminka byla operní pěvkyní a otec operetním hercem) . Když chodíte jako malý capart každý den do hlediště divadla Jiřího Myrona v Ostravě a pak i dalších v Brně, Olomouci, Plzni (tam všude jsme bydleli…), tak se chcete věnovat jiné práci a já jsem chtěla vždycky učit děti. A teď se to tak najednou spojilo.

Jak se zrodila Tvá spolupráce se SPONOU?

Už po té, co mí bývalí žáci opustili základní školu, bývali jsme spolu často v kontaktu. Naznačovali mi, že by byli rádi, kdyby ještě mohli hrát divadlo. Byla jsem nejdříve na pochybách, ale pak jsem si v červnu 2011 pustila všechna DVD za ty 4 roky, co jsem vedla dramaťák na ZŠ a najednou jsem si uvědomila, že ty děcka ještě potřebuji vidět a něco s nimi vytvořit. Tak jsme se sešli a dohodli se, že chceme naší hrou oslovit i dospělé diváky a současně pokračovat v trendu, aby se lidi pobavili, ale zároveň se zamysleli nad tím, co se děje kolem nás.

Proč právě detektivka?

Chtěli jsme vyzkoušet žánr, který jsme dosud nedělali, ale hned jsme všichni věděli, že to musí být současně komedie. Vycházeli jsme z postav, které každý dospělý zná z detektivních seriálů. Chtěli jsme, aby se tam i zpívalo, tanec mi nakonec neodsouhlasili. Tak jsem si prosadila alespoň tanec v rámci scény oslavy narozenin vrchního komisaře. S většinou postav přišli sami herci, že chtějí hrát tu a tu osobu.

Kdo patřil při zkouškách mezi hlavní tahouny celého souboru?

Říkám to nerada, ale proč vlastně ne? Za všechny bych jmenovala třeba Anetu Kovářovou, Danču Gajdošovou, Kaču Gazdovou, Lucku Janků, Davida Poláška, Míšu Huba, Honzu Petruželu, Vojtu Měrku atd. atd…….. oni mě pak „zbijou“, když se tady neuvidí.

Kdo přinesl nejvíc nápadů?

Asi já …. ale taky Pepa, Anet, Honza, Kača, Lucka, Míša, Vojta ….

Kterou scénu Ty osobně máš nejraději?

No blázinec!!! (zcela bezprostředně a bez přemýšlení)

U nácviku které scény jste se nejlépe pobavili?

Pokaždé, když přichází na scénu inspektor Clouseau – Michal Hub, který si charakter své postavy drží na všech zkouškách už od počátku nácviku.

Měla jsi někdy chuť s tím seknout?

Asi milionkrát.

A co Tě přesvědčilo o tom, abys to neudělala?

Právě nasazení těch děcek, které to od začátku brali poctivě.

Kdy u Tebe propukla největší radost z odvedené práce?

Pokaždé, když bylo plné hlediště, lidi se bavili a zatleskali.

A kdy se můžeme těšit na pokračování?

Hned po maturitách začneme. Náměty máme pro 2-3 hry. Každopádně nechceme fušovat do řemesla opravdovým hercům, ale chceme se bavit a bavit lidi.

Lenka Přečková

Zdroj: Zuberské noviny

Kdo přijal pozvání na závěrečné představení Poslední výkřik v podání Divadelní SPONY v sobotu 17. června v zuberském Klubu, nelitoval. Náramně si užíval dvouapůlhodinovou detektivní komedii v podání 24 mladých ochotníků, na nichž je vidět, že je divadlo ohromně baví…

Jsou ve věku od šestnácti do dvaadvaceti let a všichni absolvovali Základní školu v Zubří, kde se zapojili do dramatického kroužku pod vedením učitelky českého jazyka Kateřiny Gazdové. Společně pak loni v létě založili zuberský divadelní spolek nadšenců SPONA. Letos na jaře zahráli na jevišti místního Klubu čtyři beznadějně vyprodaná představení Poslední výkřik. „Tolik repríz jsme vůbec nečekali,“ svěřila se Spektru Rožnovska Barbora Válková, jedna z členek SPONY. „Je to nejen tím, že Kateřina Gazdová, scénáristka, režisérka a také vedoucí našeho ochotnického spolku v jedné osobě, vymyslela s některými z nás bezvadnou komedii, v níž slavný Dream team je na stopě londýnských zločinců. Jsme jedna velká parta, kterou hraní strašně baví. Odreagujeme se přitom a těší nás, že i divácká odezva je super. Tři čtvrtě roku jsme trénovali o pátcích a nedělích. Vůbec toho nelitujeme, naopak jsme nadšeni, když nám z jeviště tleská smějící se hlediště,“ dodala studentka střední zemědělské školy.

V divadelním spolku nadšenců jsou i dva členové, kteří již středoškolské studium dokončili a dnes už pracují. Jedním z nich je dvaadvacetiletý Aleš Měrka ze Zubří, který se ve své profesi věnuje oboru financí. Jak řekl Spektru Rožnovska, je to profese, od níž je občas nutné se odreagovat. Už na základce Aleš nepokazil žádnou legraci, a tak když se zakládala SPONA, nemohl v ní chybět. Zažít tu atmosféru na jevišti mladý ochotník přeje každému, kdo hledá svou seberealizaci. Hraní je koníček, při němž zapomenete na všechny vaše strasti a dobře napsanou a od srdce zahranou komedií rozesmějete vděčné diváky v sále.

Vstupné na všech pět představení Posledního výkřiku bylo dobrovolné. Pokladničku nahradila při vstupu do sálu pětilitrová zavařovací sklenice, do níž nejvyššími částkami přispívali rodiče a příbuzní. Jak nám řekla maminka jednoho herce, je ráda, že mladí mají takovou sympatickou zábavu. A zdá se, že se bude dále rozvíjet. Proslýchá se totiž, že SPONA má s Kateřinou Gazdovou ve výhledu několik dalších námětů. Asi zvítězí zase komedie. Jaká? Nechte se představit. Ale už teď je jasné, že pravidelné zkoušky spolku nadšenců budou i o prázdninách…

Zdroj: Zuberské noviny

Chuť hrát divadlo, být na jevišti někým jiným, opět společně trávit volný čas na zkouškách a všem ukázat, co dokážeme. Delší dobu si spousta z nás říkala, že bychom mohli jako parta kamarádů něco vymyslet a zavzpomínat na společné chvíle strávené v dramaťáku na ZŠ. Tohle nadšení popadlo překvapivě spoustu „herců i neherců“ ze Zubří, ale nebýt naší paní vedoucí K.Gazdové, která nás vedla už dříve na ZŠ, asi bychom se nedali dohromady. Přece jen pár z nás na jevišti ještě nestálo a někteří jsme společně nevystupovali ve stejných představeních.

V létě 2011 jsme se všichni rozhodli, že hrát chceme, a začali jsme vymýšlet naši novou hru. Nad námětem a scénářem seděla hrstka z nás dlouhé hodiny. Postupně jsme rozmotávali a zamotávali příběh. Od září večerní pátky patřily zkouškám. Většina z nás brala tuto práci nadšeně jako zábavu, jako příjemný páteční večer s kamarády. Avšak někteří nedotáhli své nadšení pro divadlo do konce a museli jsme za ně hledat náhradu. Taky s kázní to u některých mnohdy nebylo to pravé ořechové… Někdy se objevily krize, ale nebýt těch spolehlivých tahounů, kteří byli vždy připraveni, uměli texty a pravidelně chodili na zkoušky, nácvik hry by se sotva posunul dál. Pro utužení kolektivu, intenzivnější zkoušení a zapůjčení kostýmů (což v Janáčkově divadle nevyšlo…)jsme jeli o podzimních prázdninách na soustředění do Brna. Tam jsme si začali společně říkat SPOlek NAdšenců a také jsme vymysleli název hry Poslední výkřik. Scénář ovšem nebyl ještě hotový, dopisovali jsme ho během podzimního zkoušení. Jelikož máme všichni i jiné koníčky a především školu i práci, teprve 14 dní před premiérou jsme se sešli všichni… Ale pevně věříme, že se naše více než půlroční práce vyplatila. Sami víme, že se máme ještě hodně co učit, a to nejen v „herecké profesi“…

Chtěli bychom tímto poděkovat Vám všem, kteří jste nám jakkoli s touto hrou pomohli, ať už s kostýmy, kulisami, rekvizitami, světly, hudbou, zvukem, občerstvením při představení. Děkujeme také Vám, trenérům našich herců-sportovců, za toleranci a za uvolnění z některých tréninkových hodin. A v neposlední řadě děkujeme Vám, rodičům, za pevné nervy s námi a za velkou podporu. Velký dík patří samozřejmě také Vám, divákům.

Divadelní SPONA bude dál ve své činnosti pokračovat.

Reprízu Posledního výkřiku uvedeme v pátek 9. března. Těšíme se na vaši přízeň.

Vaše Divadelní SPONA

Zdroj: Zuberské noviny